Těžký tank PzKpfw VI Tiger Ausf. E (SdKfz 181)

Tank Tiger je pravděpodobně nejznámějším německým tankem 2. světové války, patřil také bezesporu k těm nejobávanějším. Vývoj koncepce těžkého tanku, ze které se stal nakonec začal již v roce 1937, kdy si vedení Wehrmachtu uvědomilo, že vedle bitevního tanku PzKpfw III a středního tanku PzKpfw IV by mohlo být užitečné pro plnění bojových cílů vyvinout tank těžký, s větším pancéřováním a účinnějším kanónem.

První prototypy dostala k vypracování firma Henschel, mělo se jednat o tank hmotnostní třídy 30-33 tun s označením DW1. V průběhu prvních zkoušek korby bylo však rozhodnuto, že tank má být mnohem těžší, hovořilo se až o 65 tunách a měl mít 75mm kanón. Nakonec byl i tento plán zastaven a Henschel se vrátil k prototypu DW1, který byl upraven na tank s označením DW2 s hmotností 32 tun se 75 mm kanónem a dvěma spřaženými kulomety 7,62 mm. V roce 1941 vedení Wehrmachtu vypracovalo nové požadavky, kterým již DW2 nevyhovoval. V nové soutěži se do užšího výběru dostaly koncepty od Henschela (VK3001H) a Porsche (VK3001P), které se lišily jen v drobných detailech. Po příchodu sovětských tanků T34 se však ukázaly všechny koncepty s kanónem 75 mm zastaralé a práce na nich byla ukončena.



Německé velení zároveň zahájilo práci na těžších konceptech, které měly uspokojit Hitlerovy megalomanské představy. Byl zaujat jednak těžkým pancéřováním britských a francouzských tanků, se kterými se Němci během roku 1940 setkali, a také účinností kanónu 88 mm. Velení Wehrmachtu bylo nakloněno spíše koncepcím s menšími rozměry kanónu, rozhodnutím Hitlera se však nakonec začalo s prací na tanku o hmotnosti 45 tun, který byl v květnu 1941 objednán ve dvou konkurenčních prototypech VK4501H a VK4501P pod podmínkou, že prototypy budou připraveny k Hitlerovým narozeninám 20.4.1942. Oba prototypy využívaly věž Kruppovy konstrukce s kanónem KwK36 L/56 ráže 88mm. Ze srovnávacích zkoušek vyšel lépe koncept od Henschela, i přes mnohem vyšší hmotnost (o 11 tun nad zadání). V srpnu 1942 byl tento koncept zadán do výroby pod označením PzKpfw VI Tiger Ausf. H (SdKfz 181) s kanónem KwK 36. Není bez zajímavosti, že záložní objednávku na výrobu 90 tanků PzKpfw VI VK4501P Tiger byla zadána firmě Porsche, kdyby se náhodou u Henschela vyskytly vážnější problémy. Tyto rozpracované tanky byly nakonec předělány na těžké stíhače tanků s označením Panzerjäger Tiger Ferdinand (SdKfz 184), později byl název změněn na Elefant.

Kanón KwK 36 L/56 - ráže 88 mm, hmotnost 1330 kg, délka hlavně L/56, úsťová rychlost 810 m/s. Kanón byl schopen probít 112 mm pancíř se sklonem 30^o na vzdálenost 500m. Výroba tanků Tiger trvala přesně dva roky (od srpna 1942 do srpna 1944). Za toto období bylo vyrobeno 1350 tanků. Původně se mělo vyrábět 12 kusů měsíčně, vzhledem k mimořádným výsledkům bylo výrobní tempo zvýšeno až na 104 kusů za měsíc v dubnu 1944. V únoru 1944 došlo k revizi označení na PzKpfw Tiger Ausf. E (SdKfz 181). V rámci této změny došlo i k úpravě výrobního standardu, byla doplněna nová velitelská věžička a zjednodušeno upevnění a odpružení ocelových kol.

Při vývoji tanku Tiger byli konstruktéři konfrontováni s mnoha technickými problémy - zejména se jednalo o problémy s tuhostí korby. Z toho důvodu tvořilo konstrukci tanku množství svařených plátů. Tloušťka pancíře se pohybovala od 26 mm na dně a střeše korby, přes 60 mm na dolních bočních stranách a na zádi, až na 100 mm na čelní straně a příďovém plátu. To způsobilo, že bojová hmotnost tanku dosáhla 56 900 kg. Vzhledem k vysoké hmotnosti a výkonu 642 koňských sil (později 694) tank nevynikal přílišnou rychlostí - na silnici dosahoval maximálně 37 km/h. Motor poháněl přední rozety přes připojenou převodovkou skříň s předvolbou a přes regenerativní systém řízení. Na každé straně pojezdového ústrojí bylo osm pojezdových kol o velkém průměru, vodící kola byla umístěna vzadu - jednalo se o první podvozek s prokládanými pojezdovými koly u německého tanku. Řidič s radistou-střelcem z příďového kulometu seděli v přední části tanku, velitel, střelec a nabíječ seděli ve středním úseku, v zadní části tanku byl umístěn motor.

Hlavními nevýhodami stoje s mohutnou ochranou a ničivým kanónem byly problémy se zamrzáním sněhu a bláta mezi pojezdovými koly, hydraulický pohon věže, při nefunkčnosti motoru bylo velice obtížné s těžkou věží hýbat, a obrovské spotřeba paliva. Z toho důvodu byl tank nasazován zejména k útokům ze zálohy (např. Normandie 1944, nebo Ardeny 1945), kde byl jeho účinek naprosto smrtící - jeho kanónu neodolal žádný soudobý spojenecký tank. K prvnímu nasazení tanku došlo v září 1942 u Leningradu. Vzhledem k mnoha poruchám (nasazení bylo na popud Hitlera dříve, než požadovalo armádní velení) a silné protitankové obraně utrpěly Tigery těžké ztráty. Tanky Tiger nebyly přímo zařazovány k tankovým divizím, ale byly z nich sestavovány samostatné prapory (schweer Panzer Abteilung - sPzAbt), které měly zpočátku 30 a později 48 tanků.

Použitá literatura: [26] Christoper Chant - Encyklopedie tanků