Železný kříž

Nejznámější německé válečné vyznamenání

Železný kříž je nejznámější německé válečné vyznamenání, udělované za statečnost v boji. Bylo zřízeno pruským králem Friedrichem Vilémem III. v průběhu Napoleonských válek ve Wroclavi 10. března 1813, a poprvé uděleno generálu Augustu Ferdinandovi von Borcke 21. dubna téhož roku.

19. července 1870 vyznamenání obnovil německý císař Vilém I. během Prusko-francouzské války a posléze i Vilém II. po vypuknutí 1. světové války 5. srpna 1914. Autorem původního návrhu byl 31 letý berlínský architekt Karl Friedrich Schinkel s odkazem na znak středověkých Německých rytířů.

Od počátku mělo vyznamenání tři stupně:- Železný kříž 2. třídy (Eisernes Kreuz 2. Klasse)- Železný kříž 1. třídy (Eisernes Kreuz 1. Klasee)- Velkokříž Železného kříže (Großkreuz des Eisernen Kreuzes). Velkokříž se nosil na stuze kolem krku a ze celá 4 udělovaná období jej získalo celkem 18 mužů (viz. Nositelé Velkokríže), během druhé světové války jej získal pouze Říšský maršál a vrchní velitele letectva Hermann Göring. Dále pak bylo udělováno v době prusko-francouzské války a obou světových válek. Ve výjimečných případech bylo vyznamenání udělováno i civilním osobám, např. německé pilotce Hanně Reitsch.

V průběhu 2. světové války se udělovala také spona k železnému kříži (Spange Zum 1914 Eiserner Kreuz 2. Klasse / Spange Zum 1914 Eiserner Kreuz 1. Klasse) a to držitelům železného kříže z 1. světové války, kteří pro jeho udělení splnili kritéria v 2. světové válce. Spona se udělovala jak k železnému kříži druhé i první třídy.

Nositelé Velkokříže

Velkokříž 1813 (Napoleonské války)

Polní maršál Gebhard Leberecht von Blücher - velitel pruských sil u Waterloo, později získal ještě k Velkokříži hvězdu.
Generál Friedrich Wilhelm von Bülow
Korunní princ Karel Jan Švédský - původně Jean-Baptiste Bernadotte, pozdější král Karel XIV.
Generál Bogislav Friedrich Emanuel von Tauentzien
Polní maršál Ludwig Yorck von Wartenburg