Lehký tank PzKpfw II Ausf. C (Sdkfz 121)



Tank PzKpfw II Tank PzKpfw II byl koncipován jako prozatímní náhrada bitevních tanků PzKpfw III a IV, jejichž vývoj se zpožďoval. Trojice mužů posádky ovládala tank s kanónem ráže 20 mm a kulometem MG 34. Byl vyráběn až do roku 1941, kdy se při tažení do Sovětského svazu ukázalo, že jsou proti nepřátelským tankům naprosto zastaralé.

V roce 1934 německá armáda zjistila, že definitivní vývoj bitevního tanku PzKpfw III a středního tanku PzKpfw IV bude trvat déle, než bylo předpokládáno. Bylo proto rozhodnuto, že bude vyroben jeden prozatímní typ tanku s lepšími bojovými vlastnostmi. Požadavek byl na tank o osádkou 3 mužů a hmotností 10 tun. Z prototypů od firem Henschel, MAN a Krupp byl vybrán návrh společnosti MAN s označením LaS 100 ve dvou alternativách s označením a1 a a2. Měl motor o výkonu 97 kW, který zajišťoval při maximálním pancíři 14,5 mm maximální rychlost 40 km/h. Byl vyzbrojen 20 mm kanón KwK 30 a spřažený kulomet ráž 7,92 mm.

Technický nákres tanku PzKpfw II - Encyklopedie tanků [26]


Panzerkampfwagen II Ausf. C
(SdKfz 121)

Typ: Lehký tank
Osádka: 3 muži
Bojová hmotnost: 9 650 kg
Rozměry: celková délka 4,64 m, šířka 2,24 m, výška 1,98 m.
Zbraňový systém: jeden kanón KwK 30 nebo KwK 38 L/98 ráže 20 mm se zásobou 180 nábojů a jeden koaxiální kulomet MG34 ráže 7,92 mm se zásobou mezi 1 425 ks a 2950 střeliva. Věž byla ovládána ručním pohonem, kanón neměl žádnou stabilizaci v odměru (360o) ani v náměru (od –95o do +20o) a byl vybaven jednoduchým optickým zaměřovačem.
Pancéřování: svařovaná ocel od 10 do 30 mm.
Pohon: benzínový motor Maybach HL 62 TR o výkonu 96,9 kW se zásobou 200 litrů paliva.
Výkonnost: rychlost na silnici 40 km/h, jízdní dosah na silnici 190 km, stoupání 50%, kolmá překážka 0,43 m, zákop 1,7 m, světlost 0,345.
V roce 1936 se objevila výrobní verze LaS a3 se silnějším pancířem a motorem Maybach o výkonu 104 kW. Byla nasazena ve španělské občanské válce, kde si německé velitelství testovalo schopnosti tanku. Výsledkem byl PzKpfw Ausf. C, který byl uveden do provozu v roce 1937. Měl nadstavbu přes celou šířku korby, přepracovanou věž a nové zavěšení pásů s pěti pojezdovými koly a nezávislým odpružením pomocí eliptických pružin. Hmotnost činila 9500.

První dodávky se objevily v roce 1937 a ještě před vpádem do Polska dostala armáda asi 1000 kusů. Tank PzKpfw II měl po vypuknutí 2. světové války vynikající výsledky jako průzkumný tank, ale jeho bojové úspěchy nebyly valné. Jeho pancíř byl slabý a kanón nebyl schopen probít pancíř britských a francouzských tanků.

V roce 1939 se objevily nové verze Ausf. D a E s upraveným pojezdovým ústrojím, které umožňovalo zvýšit maximální rychlost až na 55 km/h. Část těchto verzí bylo předěláno na tankový plamenomet s označením Flammpanzer II (SdKfz 122). V roce 1940 se objevila verze F s pevnými zadními vodícími koly s kónickým středovým zakončením místo dřívějšího žebrovaného typu a zesíleným pancířem až na 35 mm. Další verze G a J se lišily jen drobnými úpravami a byly vyráběny až do roku 1941, kdy se ukázala totální zastaralost tohoto typu tanku, takže už další verze s vyšším výkonem a rychlopalným kanónem KwK 38 vyvíjena nebyla. Poslední verzí byla verze L – Luchs, vyvinutá jako rychlé průzkumné vozidlo (SdKfz 123).

Tanky PzKpfw II měly ve vývoji německého tankového vojska velmi důležité postavení, přestože se s nimi původně na rozsáhlejší bojové operace nepočítalo. Stejně jako tanky PzKpfw I byly účinně nasazovány jako průzkumná vozidla a německé velení při jejich využití získalo mnoho taktických i technických poznatků.

Použitá literatura: [26] Christoper Chant - Encyklopedie tanků