Tank Panther Tank Panther patří k nejznámějším německým tankům, a bezesporu i k těm nejlepším. Tento tank měl velké ambice, kvůli nerozumnému nasazení v bitvě u Kurska je ale nikdy nenaplnil. Přesto se jednalo o dobře pancéřovaný, obratný tank s dobrou palebnou silou.

Už v roce 1937 začalo německé armádní velení uvažovat o nástupcích tanků PzKpfw III a PzKpfw IV, neboť si jeho představitelé uvědomovali, že bude do budoucna nutné zavádět do výzbroje tanky s větším pancéřováním a palebnou silou. Jelikož se tanky PzKpfw IV v bojích dobře osvědčily, rozhodlo se německé velení rozvíjet tento typ namísto nové konstrukce. Toto směřování změnila až konfrontace německých tanků s novými tanky sovětskými, zejména T34. Tank T34 byl totiž ve všech ohledech lepší než PzKpfw, takže bylo velení donuceno hledat jinou cestu. 

Na podzim 1941 zkoumali němečtí konstruktéři tank T34 a zjistili, že tento tank je mnohem lepší než soudobé německé tanky z důvodu lepšího sklonu pancíře, použití větších pojezdových kol a aplikace dlouhého kanónů s vyšší úsťovou rychlostí než měly kratší německé kanóny. Výsledkem tohoto zkoumání bylo zahájení práce na zcela novém stroji, který by byl schopen tanku T34 účinně čelit. Německý hlavní zbrojní úřad (Waffenamt) stanovil firmám Daimler-Benz a MAN podmínky k zahájení vývoje prototypu. Jednalo se o hmotnost 30 až 35 tun, kanón ráže 75 mm, dostatečný sklon pancíře a jeho maximální tloušťku 40 mm na bocích a 60 mm vpředu a maximální rychlost 55 km/h (později zvýšeno na 60 km/h). 

{gallery}pzkpfw-v-panther-sinsheim{/gallery}Tank PzKpfw V Panther v muzeu v německém Sinsheimu

Návrhy VK3002DB a VK3002MAN byly dokončeny v dubnu 1943. Návrh od Daimler-Benz byl jakousi německou kopií tanku T34 s věží posunutou hodně dopředu, větším a nepředěleným bojovým prostorem, dieselovým motorem a hnacími rozetami vzadu. Na přání Hitlera bylo objednáno 200 těchto tanků, ale ne s původně plánovaným kanónem Krupp L/48 ráže 75 mm, ale s kanónem stejné ráže, ale delší hlavně Rheinmetall L/70. Ještě než se rozběhla výroba, tak byl tento projekt ukončen a zbrojní úřad dal přednost „německému“ řešení firmy MAN s benzínovým motorem. Tento tank měl základní schéma podobné tanku PzKpfw IV, tedy rozdělený bojový prostor, motor vzadu a rozety vepředu, aby bylo možné použít široké pásy. Vzhledem k použitému motoru Maybach HL210 P45 a nové převodovce tank značně převyšoval v pohybu své starší kolegy. 

Technický nákres tanku Panther - Encyklopedie tanků [26]

První prototyp modelu VK 3002 od firmy MAN byl dokončen v září 1942 a ihned se začal intenzivně testovat, a hlavně se velice rychle zařadil do výroby jako PzKpfw V Panther (první kus vyjel již v listopadu téhož roku). K tomuto tanku vzhlíželo německé velení s velikou nadějí, proto se počítalo s mimořádně velkou produkcí až 600 strojů měsíčně, byť se jí nikdy nepodařilo dosáhnout. Přesto se do konce války podařilo vyrobit celkem 5590 tanků. Dalších 679 podvozků bylo použito pro jiná bojová vozidla. Maximální hmotnost neměla podle původních požadavků překročit 35 tun, což se však ukázalo jako nesplnitelné. Do vývoje se totiž opět vmísil Hitler a na základě jeho požadavku silnějšího pancíře se zvedla hmotnost stroje až na 45 500 kg. To sebou ovšem neslo snížení pohyblivosti (rychlost klesla na 45 km/h), i když bylo naplánováno použití nového motoru HL230 P30. 

Panzerkampfwagen V Panther Ausf. G
(SdKfz 171)

Typ: Bojový tank
Osádka: 5 mužů
Bojová hmotnost: 45 300 kg
Rozměry: délka s kanónem 8,86 m, korba 6,935 m, šířka 3,27 m, celková výška 2,995 m.
Zbraňový systém: jeden kanón KwK 42 ráže 75 mm s drážkovanou hlavní délky L/70 a se zásobou 79 nábojů, dva nebo tři kulomety MG34 ráže 7,92 mm se zásobou 4500 nábojů, a jeden granátomet. Věž ovládaná hydraulicky, náměr -4o do +20o i odměr 360o bez stabilizace s jednoduchým optickým zaměřovačem.
Pancéřování: svařované ocelové pláty od 13 do 120 mm.
Pohon: benzínový motor Maybach HL230 P30 o výkonu 522 kW (700 koní) s nádržemi na 700 litrů.
Výkonnost: rychlost na silnici 45,7 km/h, jízdní dosah na silnici 200 km. Brodění 1,9 m, stoupání 70%.

Předvýrobní série Pantherů, prvních 20 tanků, dostala označení Ausf. A a po mnohých změnách byla přeznačena na Ausf. D1. Jelikož Hitler trval na co nejrychlejším nasazení Pantherů do bojů, nebylo možné uspokojivě vyřešit určité technické problémy prvních modifikací (poruchy na konečných hnacích převodech, časté přehřívání motoru atd.) První skutečně sériovou verzí byla až verze Ausf. D (později přeznačena na Ausf. D2) v lednu 1943. Tanky této série byly urychleně nasazovány k bojovým jednotkám pro nadcházející bitvu u Kurska. V této největší tankové bitvě historie byly Panthery poprvé nasazeny a bohužel příliš neobstály právě z důvodu technických problémů způsobených přílišným urychlením výroby a nepřesným optickým zaměřovačem. Další varianta se objevila v červenci 1943 a byla označena jako Ausf. A. Na základně zkušeností z bitvy u Kurska byly v této sérii doplňovány prvky, která byly z důvodu rychlého nasazení série D vynechány. Ve verzi A byl navíc upraven tvar velitelské věžičky a vyměněn zaměřovač. Poslední verzí tanku Panther byla verze Ausf. G.

Tank Panther byl velice zajímavým pokusem německého velení zvrátit vývoj války, naneštěstí pro ně byly tyto tanky nasazeny na Hitlerovo naléhání příliš brzy, takže byly obrovské problémy s jejich spolehlivostí. Přesto je možné považovat Panther za velice dobrý tank, neboť jeho pancíř byl pro spojenecké tanky prakticky neprůstřelný, přitom měl slušnou manévrovatelnost a účinný kanón KwK 42 L/70. Jeden americký odhad uvádí, že na úspěšné vyřazení tanku Panther bylo zapotřebí nejméně 5ti amerických tanků M4 Sherman, z nichž jeden musel vést rozhodující úder na bok nebo záď tanku. 

Použitá literatura: [26] Christoper Chant - Encyklopedie tanků