Tank Tiger Tank Tiger je pravděpodobně nejznámějším německým tankem 2. světové války, patřil také bezesporu k těm nejobávanějším. Vývoj koncepce těžkého tanku, ze které se stal nakonec začal již v roce 1937, kdy si vedení Wehrmachtu uvědomilo, že vedle bitevního tanku PzKpfw III a středního tanku PzKpfw IV by mohlo být užitečné pro plnění bojových cílů vyvinout tank těžký, s větším pancéřováním a účinnějším kanónem.

První prototypy dostala k vypracování firma Henschel, mělo se jednat o tank hmotnostní třídy 30-33 tun s označením DW1. V průběhu prvních zkoušek korby bylo však rozhodnuto, že tank má být mnohem těžší, hovořilo se až o 65 tunách a měl mít 75mm kanón. Nakonec byl i tento plán zastaven a Henschel se vrátil k prototypu DW1, který byl upraven na tank s označením DW2 s hmotností 32 tun se 75 mm kanónem a dvěma spřaženými kulomety 7,62 mm. V roce 1941 vedení Wehrmachtu vypracovalo nové požadavky, kterým již DW2 nevyhovoval. V nové soutěži se do užšího výběru dostaly koncepty od Henschela (VK3001H) a Porsche (VK3001P), které se lišily jen v drobných detailech. Po příchodu sovětských tanků T34 se však ukázaly všechny koncepty s kanónem 75 mm zastaralé a práce na nich byla ukončena.

Technický nákres tanku Tiger - Encyklopedie tanků [26]


Německé velení zároveň zahájilo práci na těžších konceptech, které měly uspokojit Hitlerovy megalomanské představy. Byl zaujat jednak těžkým pancéřováním britských a francouzských tanků, se kterými se Němci během roku 1940 setkali, a také účinností kanónu 88 mm. Velení Wehrmachtu bylo nakloněno spíše koncepcím s menšími rozměry kanónu, rozhodnutím Hitlera se však nakonec začalo s prací na tanku o hmotnosti 45 tun, který byl v květnu 1941 objednán ve dvou konkurenčních prototypech VK4501H a VK4501P pod podmínkou, že prototypy budou připraveny k Hitlerovým narozeninám 20.4.1942. Oba prototypy využívaly věž Kruppovy konstrukce s kanónem KwK36 L/56 ráže 88mm. Ze srovnávacích zkoušek vyšel lépe koncept od Henschela, i přes mnohem vyšší hmotnost (o 11 tun nad zadání). V srpnu 1942 byl tento koncept zadán do výroby pod označením PzKpfw VI Tiger Ausf. H (SdKfz 181) s kanónem KwK 36. Není bez zajímavosti, že záložní objednávku na výrobu 90 tanků PzKpfw VI VK4501P Tiger byla zadána firmě Porsche, kdyby se náhodou u Henschela vyskytly vážnější problémy. Tyto rozpracované tanky byly nakonec předělány na těžké stíhače tanků s označením Panzerjäger Tiger Ferdinand (SdKfz 184), později byl název změněn na Elefant.

Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. E
(SdKfz 181)

Typ: Těžký bojový tank
Osádka: 5 mužů
Bojová hmotnost: 56 900 kg
Rozměry: délka s kanónem 8,46 m, korba 6,32 m, šířka 3,73 m, celková výška 2,90 m.
Zbraňový systém: jeden kanón KwK 36 ráže 88 mm s drážkovanou hlavní délky L/56 a se zásobou 92 nábojů, dva nebo tři kulomety MG34 ráže 7,92 mm se zásobou 5100 nábojů, na každé straně tři zadýmovací odpalovací jednotky nebo jeden granátomet. Věž ovládaná hydraulicky, náměr -6,5o do + 17o i odměr 360o bez stabilizace s jednoduchým optickým zaměřovačem.
Pancéřování: svařované ocelové pláty od 26 do 110 mm.
Pohon: prvních 250 vozidel - benzínový motor Maybach HL210 P45 o výkonu 479 kW (642 koní), nebo Maybach HL230 P45 o výkonu 518 kW (694 koní) s nádržemi na 567 litrů.
Výkonnost: rychlost na silnici 37 km/h, jízdní dosah na silnici 117 km. Brodění 1,22 m, stoupání 70%.
Kanón KwK 36 L/56 - ráže 88 mm, hmotnost 1330 kg, délka hlavně L/56, úsťová rychlost 810 m/s. Kanón byl schopen probít 112 mm pancíř se sklonem 30o na vzdálenost 500m. Výroba tanků Tiger trvala přesně dva roky (od srpna 1942 do srpna 1944). Za toto období bylo vyrobeno 1350 tanků. Původně se mělo vyrábět 12 kusů měsíčně, vzhledem k mimořádným výsledkům bylo výrobní tempo zvýšeno až na 104 kusů za měsíc v dubnu 1944. V únoru 1944 došlo k revizi označení na PzKpfw Tiger Ausf. E (SdKfz 181). V rámci této změny došlo i k úpravě výrobního standardu, byla doplněna nová velitelská věžička a zjednodušeno upevnění a odpružení ocelových kol.

Při vývoji tanku Tiger byli konstruktéři konfrontováni s mnoha technickými problémy - zejména se jednalo o problémy s tuhostí korby. Z toho důvodu tvořilo konstrukci tanku množství svařených plátů. Tloušťka pancíře se pohybovala od 26 mm na dně a střeše korby, přes 60 mm na dolních bočních stranách a na zádi, až na 100 mm na čelní straně a příďovém plátu. To způsobilo, že bojová hmotnost tanku dosáhla 56 900 kg. Vzhledem k vysoké hmotnosti a výkonu 642 koňských sil (později 694) tank nevynikal přílišnou rychlostí - na silnici dosahoval maximálně 37 km/h. Motor poháněl přední rozety přes připojenou převodovkou skříň s předvolbou a přes regenerativní systém řízení. Na každé straně pojezdového ústrojí bylo osm pojezdových kol o velkém průměru, vodící kola byla umístěna vzadu - jednalo se o první podvozek s prokládanými pojezdovými koly u německého tanku. Řidič s radistou-střelcem z příďového kulometu seděli v přední části tanku, velitel, střelec a nabíječ seděli ve středním úseku, v zadní části tanku byl umístěn motor.

Hlavními nevýhodami stoje s mohutnou ochranou a ničivým kanónem byly problémy se zamrzáním sněhu a bláta mezi pojezdovými koly, hydraulický pohon věže, při nefunkčnosti motoru bylo velice obtížné s těžkou věží hýbat, a obrovské spotřeba paliva. Z toho důvodu byl tank nasazován zejména k útokům ze zálohy (např. Normandie 1944, nebo Ardeny 1945), kde byl jeho účinek naprosto smrtící - jeho kanónu neodolal žádný soudobý spojenecký tank. K prvnímu nasazení tanku došlo v září 1942 u Leningradu. Vzhledem k mnoha poruchám (nasazení bylo na popud Hitlera dříve, než požadovalo armádní velení) a silné protitankové obraně utrpěly Tigery těžké ztráty. Tanky Tiger nebyly přímo zařazovány k tankovým divizím, ale byly z nich sestavovány samostatné prapory (schweer Panzer Abteilung - sPzAbt), které měly zpočátku 30 a později 48 tanků.

Použitá literatura: [26] Christoper Chant - Encyklopedie tanků