Bitva u Kurska (5.7.1943 - 5.8.1943)

Předvečer bitvy

Bitva u Kurska se uskutečnila v létě 1943 v rámci operace Zittadelle, což byl krycí název pro Mansteinovu jarní protiofenzívu. K této protiofenzívě došlo, protože již od Stalingradu německá armáda ustupovala a tato proti ofenzíva měla za cíl rychle zvrátit průběh na východní frontě a opět začít německý postup zpět do nitra sovětského svazu. Zpočátku se generálovi polnímu maršálovi Erichu von Mansteinovi dařilo zastavit postup sovětských jednotek a začít krátkodobý postup německé armády zpět na Kavkaz. Tato protiofenzíva však ztroskotala u ruského města zvaného Kursk. Bitva u Kurska byla spolu se Stalingradem jednou z nejdůležitějších bitev na východní frontě, neboť po bitvě byly veškeré německé naděje na opětovný zvrat na východě definitivně ztraceny.

V této veledůležité bitvě bylo Němci nasazeno asi 2722 tanků a přes 1800 letadel. Rusové disponovali 5000 tanky a přibližně 2900 letadly. Německé ztráty byly na rozdíl od sovětských jen těžko nahraditelné, protože Rusové v té době vyráběli asi dvojnásobný počet tanků a letadel oproti Němcům. Hlavním důvodem německé porážky byl zejména fakt, že Hitler nedokázal správně odhadnout své možnosti. Dva roky bojů na východní frontě způsobily značné otupení německých útočných hrotů, které zdaleka neměly plné stavy.

Zahájení a průběh bitvy

Německý útok byl zahájen v ranních hodinách 5. července 1943 dělostřeleckou přípravou. Na severu stál proti Klugeho skupině armád Střed Rokossovského Střední front. Hlavní složkou Mansteinovy armády, která útočila z jihu na město Prokchorovka, byla 4. tanková armáda generálplukovníka Hermanna Hotha. Na jihu se proti této armádě bránil Voroněžský front generála Vatutina. Kluge na severu zvoli taktiku tankového klínu (Panzerkiel), která se skládala z části z tankového sboru umístěného na hrotu, za nímž postupovaly lehké tanky. Dále za nimi pak motorizovaná pěchota a nakonec lehká pěchota. Tato taktika si kladla za cíl, prorazit ruskou obranu.

Zpočátku se tato ofenzíva rozvíjela velmi dobře. Za nedlouho potom se však zastavila. Na jihu u Prokchorovky se situace odvíjela zcela odlišně. Němcům se podařilo rychle postoupit, ale přesto se ofenzíva zanedlouho úplně zastavila. Důvodem nebyla jen značná ztráta tanků, které byly zničeny protitankovými minami, ale i četné poruchy, které se u nových tanků typu Panther a Tiger dost často vyskytovaly. Němci tak rychle doplnili alespoň část svých ztrát a jali se zaútočit na ruské město Prokchorovka, kde 12. července došlo k největší tankové bitvě 2. světové války. Tato bitva byla poslední fází německého postupu ke Kursku z jihu. Na německé straně tvořil hlavní sílu 2. tankový sbor Waffen SS obergruppenführera Haussera. Ruským silám velel generál Rotmistrov, velitel 5. gardové tankové armády.

Prokchorovka ležela ve strategicky velmi významném údolí, protože tudy musela projet většina záloh sovětské armády, aby se vůbec dostala na Kurské bojiště. Rusové zde nasadili přes 700 tanků, Němci asi jen 300. Následně se strhla bitva, ve které nemohla být použita podpora dělostřelectva a letectva, protože tanky se často dostávaly do velmi malé vzdálenosti a dokonce se i srážely. Leteckým, nebo dělostřeleckým útokem by se zvýšilo riziko zasažení vlastních tanků, což ani jedna strana nechtěla riskovat. Přestože, měli Rusové oproti Němcům na jihu jasnou převahu, hrozilo však zhroucení Vatutinova Voroněžského frontu, který se bránil Hothově tankové armádě. Je ovšem nutno říci, že Němci v této bitvě utrpěli větší ztráty, což Vatutinovovův front zachránilo před další ofenzívou.

Manstein chtěl i přes ztráty pokračovat ve vojenských operacích na jihu u Prokchorovky, ale Hitler se rozhodl ukončit bitvu, protože mezitím došlo na Sicílii k vylodění spojeneckých vojsk a Hitler potřeboval část svých jednotek stáhnout do Itálie. Z toho důvodu Hitler celou operaci 15. července zastavil.

Závěr

Tato velmi klíčová bitva brzy po svém začátku skončila. Znamenala jakousi předzvěst německé úplné porážky. Od tohoto okamžiku se Němci již nikdy na východní frontě pořádně nevzpamatovali z porážek u Stalingradu a u Prokchorovky a až do konce dubna 1945 ustupovali zpět do Německa.

Analýza neúspěchu německé ofenzívy

Klíčovým důvodem, proč se bitva nezdařila, bylo to, že i prestože se Hitler pokoušel modernizovat svou vojenskou techniku (zejména tanky), Rusové měli tenkrát ve výrobě a zdokonalování vojenské techniky výrazně navrch. A byla to právě vojenská technika, která při jarní ofenzívě sehrála klíčovou úlohu. Hlavně tanky byly velmi důležitou součástí německých sborů, ketré útočily při jarní ofenzívě. Mansteinova taktika pro tuto bitvu vypadala tak, že německé oddíly, pod velením generála polního maršála Waltera Modela, měly zaútočit ze severu na kurský výběžek. A zároveň by také útočila Mansteinova armáda na jihu u města Prokchorovka a sevřela by tak ve spolupráci s Modelovými jednotkami sovětské sbory v okolí Kurska do kleští a potom by tyto dvě armády provedly podobný manévr jako sovětské sbory u Stalingradu, tedy obklíčili by ruské jednotky v okolí Kurska a donutili Rusy, aby se vzdali.

Tímto manévrem by se také zkrátila délka tohoto úseku fronty, což by Němcům vyhovovalo, protože by zde soustředili stejné množství jednotek do malého prostoru. Tato operace však neměla moc velkou naději na úspěch. Podle klasika válečné teorie Clausewitze by totiž měla mít útočící armáda převahu nad obránci aspoň v poměru 3:1. V tomto případě však byla převaha jednotek jen asi 2:1 a to ještě navíc ve prospěch Rusů. Hitlerovi nepomohlo ani to, že ke Kursku nechal soustředit většinu svých tankových sborů z okolí. Dalším důvodem, proč se bitva nezdařila byl i fakt, že Rusové byli před německým útokem včas varováni švýcarským agentem s krycím jménem Lucy a mohli se tak na německý útok dobře připravit.

Autor: Ondřej Špur & Tomáš Paulík