Generálporučík Hans Piekenbrock
(3.10.1893 - 16.12.1959)


Jeden z nejvýznamnějších představitelů německé vojenské rozvědky Abwehru, pravá ruka jejího šéfa admirála Canarise. Narodil se v Essenu, po 1. Světové válce se rozhodl vstoupit do Reichwehru. V roce 1927 byl povolán do Generálního štábu, kde se rychle sblížit se zpravodajskou službou. Od roku 1936 byl náčelníkem I. oddělení (zpravodajská činnost a špionáž)
Při plnění špionážních úkolů procestoval téměř celou Evropu, zejména však severské státy. Byl to přávě on, kdo se zasloužil o téměř hladký průběh obsazení Norska, na přímý rozkaz Hitlera, totiž odcestoval do Dánska aby vše vyjednal s vůdcem norských fašistů Vidkunem Quislingem.
Po služebním žebříčku postupoval rychle, v roce 1940 byl plukovníkem, v roce 1943 generálmajorem. Ještě téhož roku byl zajat, když velel 208. pěší divizi Wehrmachtu na východní frontě. To již byl generálporučíkem a nositelem Rytířského kříže s dubovými ratolestmi, německého kříže ve zlatě a dalších asi dvaceti vyznamenání.
Po válce byl postaven před válečný soud a odsouzen k mnohaletému trestu. V roce 1955 byl neamnestován po deseti letech v sovětském vězení předán Německé spolkové republice. Jako mnoho spolubojovníků byl ihned propuštěn a oslavován jako "opozdilý navrátilec". Jako bývalý zpravodajec dostal vysoké odškodné a generálskou penzi. Někdejší špičkový Hitlerův špión Hans Piekenbrock zemřel v Essenu v roce 1959.


Nahoru