Střední tank PzKpfw IV Ausf. D (SdKfz 161)

Střední tank PzKpfw IV byl páteří tankového vojska Wehrmachtu, působil na všech frontách k podpoře pěchoty i jako hlavní bojový tank, přestože jeho pancéřování ani palební síla nebyla (až do pozdějších verzí) značná. 

Vývoj začal ve stejné době jako tank PzKpfw III (cca rok 1933) a poměrně dost se mu podobal. Hlavním rozdílem byl 75 mm kanon KwK 37 L/24, díky němuž měl poskytovat lehčímu PzKpfw III palebnou podporu. Při navrhování bylo stanoveno, že hmotnost tanku nesmí přesáhnout 24 tun. Tehdy velení počítalo, že by standardní tankový prapor měl mít čtyři takové roty z čehož měly být tři roty vyzbrojeny tanky PzKpfw III a jedna PzKpfw IV.

V roce 1934 byly objednány první prototypy od společností Krupp, MAN a Rheinmetall. V roce 1936 dostala firma Krupp zakázku na výrobku tanku s označením PzKpfW IV (SdKfz 161) s podobnými parametry a rozmístěním osádky jako tank PzKpfw III, přičemž PzKpfw IV měl od svého kolegy věž ovládanou elektricky.

Verze Ausf. A až Ausf. F1

Před zahájením sériové výroby došlo k rozsáhlým testům na variantě PzKpfw IV Ausf. A (vyrobeno bylo 35 kusů) s hmotností 17300 kg, pancířem od 8 do 20 mm, 75mm kanónem a dvěma kulomety MG34 ráže 7,92 mm. Byl poháněn benzínovým motorem Maybach o výkonu 186 kW, který byl schopen udat tanku rychlost až 30 km/h.

V roce 1938 vyjela z továren verze Ausf. B. Byla upravena velitelská věž a nástavba vpředu, byl odstraněn kulomet a změněn motor na silnější o výkonu 239 kW.

Další vývojovou variantou byl PzKpfw IV Ausf. C, vyrobený v roce 1939. Vycházel z Ausf. B, ale měl o něco slabší motor (224 kW), zvětšený pancíř až na 30mm a z toho plynoucí zvýšenou hmotnost (z 17 700 kg u ausf. B se zvýšila hmotnost na 20000 kg).

Do plné sériové výroby se dostala až variant Ausf. D, vycházející z verze Ausf. C. Měl stupňovitou úpravu příďového pancíře, kulomet v příďové části, zvýšené pancířování, ochranné krytky přes pozorovací průzory velitelské věže, nové pásy a o něco větší celkové rozměry.

U verze PzKpfw Ausf. E z konce roku 1940, došlo k dalšímu zvýšení tloušťky pacíře (na maximálních 50 mm) v souvislosti s bojovými zkušenostmi z nasazením německých tanků při útoku na Francii. Dále byly přidány pancéřové pláty na boky a další typy komorových pancířů, zavěšených ve vzdálenosti 75 mm od pancíře pro snížení účinku kumulativních hlavic. Později byla ještě zvýšena tloušťka pancíře věže zvýšena až na 67 mm a rovněž byla věž posunuta více dopřed. Poslední úpravou bylo přidání elektrického ventilátoru pro zvýšení pohodlí posádky.

V dubnu 1941 se začalo s produkcí další verze tanku PzKpfw IV Ausf. F (resp. F1, F2 bylo označení pro verzi s modernějším kanónem), označená jako SdKfz 161/1 z důvodu připravovaných poměrně zásadních změn co se týče pancéřování a výzbroje tanku (a z toho plynoucí zvýšení hmotnosti na 22 300 kg).

Verze Ausf. F2 až Ausf. J

Ve verzi Ausf. F2 (vyráběné od března do července 1942) došlo konečně k zavedení nového a mnohem dokonalejšího kanónu s další hlavní KwK 40 L/43 a dalšímu zvýšení hmotnosti na 23 600 kg. Kanón s úsťovou rychlostí 740 m/s měl průbojnost 89 mm na vzdálenost 500 m při 30^o sklonu pancíře, což prakticky znamenalo zdvojnásobení účinku palby. Další verze Ausf. G (vyráběná do června 1943) nezaznamenala oproti svému předchůdci Ausf. F2 zásadnějších změn a šlo defacto spíše o přejmenování. 

Větší změny představovala až verze Ausf. H z dubna 1943, která dostala lepší kanón KwK 40 L/48, čímž došlo ke zvýšení důležitosti tohoto typu tanku a zároveň došlo k přeznačená na SdKfz 161/2. Další přidání závěsných pancířů znamenalo další zvýšení hmotnosti na 25 000 kg. Jelikož ale zůstal osazen původní motor ještě z varianty ausf. C, došlo ke snížení rychlsoti na 38 km/h.

Poslední variantou tanku PzKpfw IV byla varianta Ausf. J (začala se dodávat v březnu 1944), protože vrchnímu velení bylo již dlouho jasné, že střední tank se může jen obtížně rovnat spojeneckým strojům s větším pancéřováním a větší palebnou silou. Přesto došlo k výrobě dalších téměř 3500 tanků verze J, protože výroba nových typů tanků šla příliš pomalu. Ausf. J měl čelní pancíř o tloušťce 80 mm, řadu dalších přidaných pancířů, byl odstraněn elektrický pohon věže a zvětšená palivová nádrž. Z důvodu výrobních inovací byl tank lehčí a v terénu pohyblivější, byl proto užíván až do konce války. 

Podvozek tanku byl využíván pro celou řadu dalších vozidel - např. StuPz 43 (Sturmpanzer IV Brummbär, SdKfz 166) s houfnicí ráže 150 mm, stíhač tanků Jagdpanzer IV (SdKfz 162/1) s kanónem ráže 75 mm nebo protiletalové vozidlo Wirbelwind se čtyřmi 20 mm kanóny.

PzKpfw IV byl jediným německým tankem, který se vyráběl po celou dobu 2. světové války. Díky tomu bylo celkem vyrobeno víc než 8500 tanků tohoto typu v různých vývojových verzích, nemluvě o dalších vozidel, které byly postaveny na jeho podvozku. I když je méně známý, než jeho kolegové Panther a Tiger, šlo pro německou armádu o velmi důležitý a při správném nasazení nebezpečný tank.