(17.6.1888 - 14.5.1954)

Generálplukovník Heinz Guderian Generaloberst Heinz Guderian se největší měrou podílel na vývoji moderní obrněné techniky, která zásadně změnila náhled na vojenství. Musel tvrdě bojoval za prosazení tankového vojska, protože vysoké armádní kruhy, v nichž byla většina dělostřelců, odmítala názory, že by tanky mohly nahradit pěchotu, a provádět rychlé průlomy za podpory ostatních složek armády. Jeho teorie se však osvědčily na začátku 2. světové války, kdy při tažení do Polska, jeho tanky předvedly, co umí. Obdobnou ukázkou tankové síly bylo tažení do Francie, kdy průchod takových divizí přes Ardeny a odvážný průlom, který uzavřel obklíčení třetiny francouzské armády, vyrazily všem dech.

Tento úspěch byl možná příčinou pozdějšího neúspěchu při dobývání Sovětského svazu. Hitler a nejvyšší velení hýřili optimismem, klidně si dovolilo odložit ofenzívu o měsíc, a nedodalo armádám ani zimní výstroj. Guderianovy, Hothovy a Höpnerovy tanky se ocitly blízkou vytouženého cíle - Moskvy. Dá se spekulovat o tom, že kdyby Hitler neodklonil Guderiana od Moskvy, mohla být do zimy dobyta, což by možná ukončilo válku na Východní frontě. Guderian byl jedním z mála generálů, kteří byli schopni Hitlerovi oponovat, což se mu po neúspěchu operace Tajfun vymstilo, a byl odvolán z velení. Povolán byl až jako generální inspektor tankových vojsk. Znovu dokázal postavit zdecimované tankové vojsko na nohy, a až nesmyslnáo fenzíva u Kurska vzala Německu naději na vítězství ve válce, nebo minimálně na důstojnou prohru. Po atentátu na Hitlera byl za své zásluhy odměněn jmenováním na místo náčelníka generálního štábu, kde působil téměř až do Hitlerovi smrti.