Fotogalerie Heinz Guderian

Heinz Guderian jako mladý poručík na počátku své kariéry, na fotografii z roku 1908 (vlevo, z knihy Macksey - Guderian : tankový generál), na snímku z roku 1940 již jako uznávaný velitel (vpravo, z webové stránky http://www.achtungpanzer.com), a na vrcholu své kariéry, jako náčelník Generálního štábu, na fotografii z roku 1944 (uprostřed).

Vysílací stanice 3. rádiovému oddílu 1. jezdeckému pluku 5. jezdecké divize, která byl součásti 2. armády Císařské armády, kde Guderian působil v roce 1914, kdy byla tato fotografie pořízena (z knihy Macksey - Guderian : tankový generál). Guderian získal ve válce, kromě logistických znalostí, zejména velké znalosti radiotechniky, věděl jak je důležitá v moderní válce, a také proto měly německé tanky ve 2. světové válce takovou převahu, protože každý tank měl radio přijímač. Tankové svazky byly vlice dobře organizovány a jejich velitelé mohli pružně reagovat na vývoj situace. Zároveň byl Guderian později jedním z prvních, kteří si uvědomili, že v tankové jednotce velí velitel zepředu, a ne z týla, jak tomu bylo u jiných složek armády, například pěchotě. Jeden z vysokých armádních důstojníků Guderianovi dokonce řekl : "Velitel musí sedět v týlu nad mapami."

Inspektorát motorizovaných oddílů, pod velením Oswalda Lutze (sedící uprostřed). Guderian sedí po Lutzově levé ruce, jeho pozdější velitel štábu Walter Nehring po pravé. Tento tým se vybudoval během několika let svěle organizované vojsko, kterému chyběla pouze válečná zkušenost, které se jí ovšem později také dostalo. Bohužel tito progresivní lidé měli v armádě mnoho nepřátel, kteří se rekrutovali především z řad dělostřelců a kavaléristů, kteří v mechanizaci viděli ohrožení svého postavení. Až ve válce se ukázalo, jak důležitou mohou mít tito obrněnci roli. Fotografie byla pořízena v roce 1932 (z knihy Macksey - Guderian : tankový generál).

Tato fotografie byla pořízena na přehlídce při příležitosti rehabilitace bývalého vrchního velitele armády von Fritsche, jež byl obviněn z nemorálnosti (obvinění bylo vykonstruované na Hitlerův podnět). Guderian zde zdraví svého bývalého velitele, z dob revolučních (po 1. světové válce), muže, ke kterému choval nesmírný obdiv, a kterého považoval za důstojného pokračovatel von Seecktova odkazu. Byl velice rád, že se tento muž stal v roce 1934 vrchním velitelem armády, proto jej obvinění, které se nepotvrdilo, velice rozlítilo. Zároveň nebyl spokojen s von Fritschovou rehabilitací, myslel si, že omluva měla být výraznější. Fotografie byla pořízena v srpnu 1938 (z knihy Macksey - Guderian : tankový generál).

Guderian hrdě přijímá Rytířský kříž k Železnému kříži, za brilantní provedení operací při útoku na Polsko, z rukou samotného Hitlera. Guderianův XIX. tankový sbor útočil přesně podle jeho teorií, které byly později jedním západním novinářem nazvány Blitzkrieg, a zaznamenal obrovské úspěchy. Za celé tažení do Polska měl tento sbor, který útočil po rozbahněných cestách v náročném terénu, pouze 600 mrtvých a 1500 zraněných. Spolu s ním jej obdrželi mj. i Franz Halder (po Guderianově pravé ruce), a Hermann Hoth (po jeho levé). Všichni vyznamenání získali 30. září, nicméně jim bylo předáno až 17. 10. 1939, kdy byla tato fotografie pořízena (z knihy Hitlerovi generálové).

Heinz Guderian, velitel 2. tankové skupiny u svých tankových jednotek (s Rytířským křížem s dubovými ratolestmi u krku). Oba snímky byly pořízeny na Východní frontě v Sovětském svazu někdy na počátku ofenzívy, zhruba v červenci 1941 (levá fotografie je z knihy Macksey - Guderian : tankový generál, pravá z webové stránky http://www.achtungpanzer.com).

Generální inspektor tankových vojsk generálplukovník Guderian snídá v St. Germaine, s vrchním velitelem západního vojska, polním maršálem Gerdem von Rundstedt. Oba vojáci spolu pravděpodobně rozebírali situaci ve Francii, kde Německá armáda očekávala vylodění spojenckých vojsk. Von Rundstedt očekával vylodění v oblasti Pas de Calais. Nakonec k němu došlo v Normandii, 6. června 1944, a situace se začala povážlivě zhoršovat. Kdyby von Rundstedt uvolnil zásohy a tankové divize dislokované ve vnitrozemí Francie, jak ho o to žádali Rommel a Dietrich, možná by se podařilo katastrofu odvrátit. To jsou jen dohady, faktem zůstává, že několik spojenckých armád, které se v Normandii vylodily, znamenaly konečnou porážku Hitlerovy říše. Fotografie byla pořízena 1. 5. 1944 (z knihy Messenger - Poslední prušák).

Náčelník generálního štábu Německé armády Generálplukovník Heinz Guderian, rozebírá válečné operace se svým přítelem, generálem tankových vojsk Walterem Wenckem, náčelníkem operačního oddělení OKH. Několik měsíců před tím, než byla tato fotografie pořízena, byl generálplukovník Guderian, po atentátu na Hitlera, 20. července jmenován náčelníkem generálního štábu. Guderian svým jmenováním nezískal takové pravomoce, které by potřeboval, protože atentát otřásl Hitlerovou důvěrou ke generálům Wehrmachtu (proto se také rychle zvyšoval počet příslušníků Zbraní SS, kterí byli svému Führerovi fanaticky oddáni). Po vylodění Spojenců v Normandii, se totiž generálové Wehrmachtu snažili přesvědčit Hitlera, aby skončil nesmyslný boj. Bohužel selhání několika účastníků spiknutí zhatili šance na ukončení války již v roce 1944. Fotografie byla pořízena na podzim roku 1944 (z knihy Macksey - Guderian : tankový generál).

Heinz Guderian (zcela vlevo), bývalý úspěšný tankový velitel a náčelník generálního štábu, je vyslýchán sovětskou komisí v Norimberku. Jako jeden z mála armádních špiček nikdy nestanul v Norimberku na lavici obžalovaných, třebaže ho za válečného zločince označili Poláci a Sověti, kterým ovšem nebyl vydán. Guderian měl pouze svědčit v případu Malmédy. Tento proces byl klasickou ukázkou nesprávného zacházení s válečnými zajatci, protože soudce neumožnil obhajobě, aby předvolala svoje svědky, kteří by mohli obžalovaným pomoci, jako to udělal svým prohlášením Guderian. Fotografie byla pořízena někdy v roce 1946 (z knihy Generálové v pozadí).

Po skončení procesů a Guderianově propuštění se tento bývalý válečný hrdina, stvořitel síly, která ve 2. světové válce nabyla obrovsky na významu, a způsobila převrat v moderním vojenství, přestěhoval do malého domku ve Schweigau bei Fusen, kde sepsal svoje paměti, napsal několik děl o soudobé vojenské a politické situaci, a vydal knihu Panzer Leader, která se stala bestsellerem. Generaloberst Heinz Guderian, zemřel dva roky poté, 14. května 1954.